O magickém čase závěru roku

Konec roku – zakončení jedné etapy a otevírání dveří lákavě novému období. Tak nějak jej máme spojený s bujarými oslavami. Ale víme, proč vlastně slavíme? Energie tohoto dne totiž přeje uzavírání, čištění a začínání nových věcí. Využijme duchovního potenciálu tohoto času, aby nás Silvestr vnitřně obohatil. Můžeme pracovat se záměrem a nastartovat svůj zbrusu nový směr!

Pojídání chlebíčků, odpalování ohňostrojů, křepčení na večírku nebo alespoň sledování show doma u obrazovky. Z poslední noci v roce zůstává spousta veselých a někdy i opilých historek. Tohle je typický způsob novoročních oslav. Jaké jsou vlastně historické a kulturní kořeny prožívání konce roku?  V inspiraci velkými náboženskými tradicemi si můžeme uvědomit, že na vlně novoroční energie se dá doplout i mnohem dál než jenom ke kocovině následujícího dne. 

Jak slavili naši předkové

První oslavy konce kalendářního roku jsou v západní civilizaci spojovány s osobou svatořečeného papeže Silvestra I., který zemřel právě poslední den roku 335. Po jeho smrti totiž došlo k proměně pohanského Říma na křesťanský a zároveň bylo ukončeno kruté pronásledování křesťanů. Není divu, že se toto výročí propojilo s touhou našich křesťanských předků slavit.

Samotné slavení silvestrovské noci ovšem začalo až v 16. století v souvislosti se zavedením gregoriánského kalendáře v západokřesťanských zemích. Ovšem toto „slavení“ stejně nebylo dlouho v církevních kruzích povolené pro svůj pozůstávající pohanský ráz.

Podle starobylých pověr se nesmělo na Silvestra věšet prádlo, aby se nezapříčinila smrt blízkého. Se Silvestrem bývala u nás tradičně spojována i řada zvyků jako jíst o půlnoci ovar či křen s jablky pro štěstí v domě nebo tzv. tradiční jídlo „staročeský kuba“ (kroupy s houbami), který se podával buď na Štědrý den nebo právě později na Silvestra.

Skutečné bujaré veselí a oslavy silvestrovské noci je však spojeno až s obdobím hospodářského rozvoje.

Nový rok v různých kulturách

Svátky slavení „přelomu roku“ se docela zásadně liší podle jednotlivých náboženských tradic a kultur. A to nejen způsobem slavení, ale také datem, od kdy se vlastně nový rok počítá.

Tak například v tradici Keltů je přelom roku spojen s listopadovým svátkem Samhain. Na něj navázaly „naše“ Dušičky, které jsou časem, v němž se hranice mezi světem živých a mrtvých stírá. Keltové nový rok oslavovali tancem a písněmi, ale také se zaměřovali na přivolávání a komunikaci se zemřelými.

V hinduistické tradici se slaví nový rok většinou až v dubnu a zapalují se olejové lampy. S velkou oblibou se všude pěstuje zdobení květinami.

Zajímavý je tibetský buddhistický nový rok Losar, jenž většinou spadá do období února. Tradičně bývá prožíván prostřednictvím předvádění masek démonů či Buddhů.

Islámský nový rok je spojen s prvním měsícem Muharram a slaví se v mešitách velmi klidně, kde dochází k velebení proroka Mohameda.

Židovský Nový rok (Roš Hašana) připadá sice už na září či říjen, ale v období prosince bývá slaven nádherný Svátek světel, hebrejsky Chanuka neboli zasvěcení. Po osm dní se slaví a zapalují se svíce na osmiramenném svícnu. Chanuka úzce souvisí s přísným půstem.

V západních oslavách Nového roku hraje přibližně od 16. století důležitou roli zavazování se k předsevzetím a snaha něco podstatného ve svých návycích a osudu změnit. Jestli to kdo dokážeme, záleží i na tom, jak pevná je naše vůle a naše motivace ke změně.

Oslavit Silvestra vědomě

Jste unaveni přebujelou atmosférou silvestrovského konzumního veselí ve stylu „po nás potopa“? Není nutné účastnit se alkoholových orgií ani extrémů všeho druhu. I my si můžeme vědomě zvolit, že právě na Silvestra či Nový rok nebudeme předně „bytostmi konzumu“, ale naopak „bytostmi ducha a ztišení“. A právě energie konce roku lze využít k tomu, aby nás vnitřně obohatila a posunula dál.

Právě na Silvestra se můžeme vydat na objevitelskou výpravu. Namísto horečnatého vršení jídla, pití a rachejtlí v nákupním vozíku se projdeme místy, které nás přivedou k hlubšímu prožívání. Budeme vnímat krajinu nebo i městská zákoutí, najdeme si čas věnovat pozornost zvířatům v přírodě, nádherným projevům lesa, zamrzlým potůčkům nebo rybníkům, kopcům a údolím. Někteří hlouběji vnímající lidé možná zaznamenají, že v okem viditelné krajině jsou přítomny také „pohádkové“ a elementální bytosti, které dokážou vycítit malé děti, a o nichž psal třeba slovutný lékař Paracelsus.

Po procházkách krajinou se můžeme pokusit něco nakreslit, napsat báseň, povídku nebo úvahu, zazpívat si s přátel. Můžeme si pustit milovanou hudbu našeho dětství či dospělosti, která vždycky těšila naše srdce.

Ale hlavně: tento den je dobré věnovat pozornost potenciálu, který v nás dřímá. A kdoví, možná to bude hlubší krok než veškeré ty novoroční sliby, jak se změníme. Vždyť tichá prosba nebo přání, usebrání či drobná meditace jsou často počátkem nového uvědomění, záměru a velké proměny, na kterou během roku jinak nenajdeme čas.