Celostním přístupem ke zdravým zubům

Zuby - pohroma huby! Tak praví známé rčení, a kdo zakusil tento druh bolesti, ví o čem je řeč. Návštěva zubaře obecně nepatří mezi oblíbené činnosti. Buďme za ně však vděční, dříve lidé dokonce i umírali na otravu krve zapříčiněnou zánětem zubu. Dík patří samozřejmě i objevu  antibiotik, přestože mají negativní vedlejší účinky. Co nám zuby říkají a jak se o ně co nejlépe starat přírodními prostředky, abychom nemuseli sáhnout po chemoterapii, na to se zaměříme v tomto článku.

Mýtus o fluoru - čím a jak čistit

Péče o zuby začíná již v dětském věku. Mnozí z nás pamatují zubní pastu s jahodou příchutí, kterou jsme milovali natolik, že jsme ji s radostí polykali, protože bylo těžké uvěřit, že se to skutečně nemá. A proč že se to vlastně nemá? Je to z důvodu obsahu toxických látek, např. triclosanu, který narušuje hormonální rovnováhu, a především fluoridu.

Ve společnosti stále převládá názor o nezbytnosti fluoridů v prevenci zubního kazu. Po druhé světové válce byla zavedena fluoridace pitné vody pro zajištění zdravého chrupu budoucím generacím, ale ve většině evropských zemích byla zastavena. Přídatný fluorid je totiž toxický pro mozek, vede k hyperaktivitě, snížené schopnosti kognitivních funkcí a nižšímu IQ. Přebytek fluoridu se ukládá v zubech a kostech a vede k tak zvané zubní fluoróze (mléčné skvrny na zubní sklovině). To lze pozorovat u 30-50 % dětí v USA, kde od fluoridace dosud neupustili.

Vysoký obsah fluoridu najdeme i v minerálních vodách, vlivem používání průmyslových hnojiv a pesticidů se hojně dostává i do potravin, a někdy se do nich přidává i cíleně jako aditivum. Doporučené množství pro dospělého je 1-2 mg fluoridu denně. K jeho vylučování pomáhá vápník, hořčík, jód a lecitin.  

Jako dospělí už sice zubní pastu nepolykáme, ale i tak je dobré věnovat pozornost jejímu složení, stejně tak u ústní vody. Na trhu je již mnoho zubních past na přírodní bázi. Nebo si ji můžete vyrobit doma sami. Stačí smíchat kokosový olej se zeleným jílem a přidat esenciální oleje, např. mátový, šalvějový nebo levandulový. Osladit si ji mužete např. xylitolem, který ač je sladký, zuby proti  kazu chrání. Vynikající jsou pasty s obsahem esenciální směsi Thieves, které jsou zároveň prevencí angín a posilují imunitu.

Důležité je věnovat pozornost správné technice čištění, vhodnému kartáčku, který nám umožní dostat se i k osmičkám vzadu, a mezizubnímu kartáčku, díky němuž nebude v ústech nic „zahnívat“ a tlačit na dásně. Zubní nit se již nedoporučuje, jelikož může poškodit dásně.   

Zánět dásní, projevující se jejich krvácením, je předstupněm parodontózy, jež nás nemilosrdně zbaví zubů nadobro. Výroba nových pak spolehlivě provětrá naši peněženku, investice do prevence se tedy skutečně vyplatí.

Populární jsou i stěrky na jazyk či výplachy kokosovým nebo slunečnicovým olejem, které pochází z ájurvédy. Stačí 15–20 minut převalovat lžíci oleje v ústech, vyplivnout a řádně vypláchnout vodou. Zbavíme se tak toxinů nejen v ústech, můžeme si pomoci i od migrén, vyrážek a jiných neduhů.

Zubní výplně – černá a bílá

Dalším relativně nebezpečným materiálem, o kterém se stále vedou živé debaty, jsou amalgámové výplně tvořené rtutí. Rtuť sama o sobě je bezesporu toxická a některé studie poukazují na narušení amalgámu při pití horkých a kyselých nápojů.

Na druhé straně stojí tvrzení, že v této sloučenině se v průběhu života uvolní do těla v množství podobném jako při konzumaci mořských ryb. Otázkou je, zda někdo počítal i s koktejlovým efektem, tedy že příjem rtuti z různých zdrojů se sčítá, o kombinacích s dalšími potenciálně škodlivými látkami z životního prostředí nemluvě.

V severských státech nejspíše ano, jelikož v Norsku, Švédsku a Dánsku je jeho používání už zakázané. Mnozí lidé si v dnešní době nechávají měnit amalgámové plomby za bílé, samozřejmě i z estetického důvodu. Při převrtávání dochází k vdechování rtuti, a je proto dobré spojit výměnu i s detoxikací pomocí chlorelly nebo zeolitu, které mají schopnost navázat a odvádět těžké kovy z těla. Nevýhodou bílých kompozitních výplní je, že jsou křehké a může na nich ulpívat plak, vedoucí ke vzniku druhotného zubního kazu.

Americký úsměv – bělení zubů v praxi

Barva našich zubů je do jisté míry dána geneticky stejně jako naše tělesná konstituce. Bělení zubů se však stalo módní záležitostí. K tomuto účelu se používají peroxidové gely, které se aplikují na zuby přes noc. Bělí se i ultrafialovým světlem a laserem za použití bělícího gelu naneseného na zuby. „Nejhorší jsou bělící zubní pasty s mikrogranulemi. Ty působí jako brusná pasta a ztenčují zubní sklovinu,“ upozorňuje Petr Tomek, diplomovaný zubní technik.

Mezi přírodní a bezpečné způsoby bělení patří překvapivě obyčejná banánová slupka. Její bílou vnitřní stranou stačí zuby čistit po dobu pár minut, výsledek by se měl brzy dostavit. Klasikou je pak univerzální kokosový olej, který nejenže má antimikrobiální a desinfekční účinky, ale pomáhá zuby i bělit. Dřevěný popel čistí také velice dobře a dá se účinně použít proti žloutnutí zubů. A zkrášlující účinky na zuby má i taková kurkuma, která je silně antiseptická.

Ale pozor, i s některými přírodními prostředky je na místě být opatrný, často doporučovaná jedlá soda nebo jablečný ocet by mohli vaši sklovinu zbytečně oslabit, proto vždy berte v úvahu aktuální stav vašich zubů.

Výživa – dosti bylo vody s citrónem

Už na počátku minulého století poukázal zubní lékař Weston Price na souvislost mezi stravou, stavem chrupu a celkovým zdravotním stavem a publikoval ji ve své studii Výživa a fyzická degenerace (Nutrition and Physical Degeneration). Cestoval a vyšetřoval na nejodlehlejších místech světa a přišel na to, že nejzdravější jsou lidé, kteří mají ve svém jídelníčku čerstvé lokální potraviny rostlinné i živočišné.

Mezi jeho doporučení patřilo vyhnout se průmyslově zpracovaným potravinám (bílá mouka, cukr, rafinované rostlinné oleje, konzervy, pasterizované mléko atd.). Nutno podotknout, že potraviny v té době nebyly tolik dotčené negativními vlivy průmyslu a intenzivního způsobu zemědělství, zahrnující průmyslová hnojiva, pesticidy, antibiotika a hormony, díky nimž je půda vyčerpaná a hospodářská zvířata prožívají nedůstojný život ve velkochovech. V dnešní době jsou však domácí zdroje potravin pro mnohé jen vysněným přáním. Co je tedy důležité nezanedbat?

Důležitým minerálem je samozřejmě vápník. Ukazuje se však, že příjem potravin s vysokým obsahem vápníku není faktor číslo jedna, který hraje roli v jeho vstřebávání. Mnohem důležitější je zdravá střevní mikroflóra a vyváženost a pestrost jídelníčku, aby nenastal deficit ani přebytek určitých potravin.

O nadbytku živočišných produktů ve stravě není třeba se rozepisovat, je známo, že přináší celou řadu zdravotních problémů, jelikož v těle vytváří prozánětlivé prostředí, tedy živnou půdu pro propuknutí nemoci. Ale například i druhý extrém, frutariáni či vitariáni stravující se převážně ovocem, se velmi často potýkají s problémy se zuby. Nadmíra cukru a příjem kyselých nápojů naleptávají zubní sklovinu.

Pokud každé ráno pijete vodu s citrónem kvůli alkalizaci či rozpouštění hlenů, je dobré dát si občas pauzu nebo zvolit jiné způsoby, jak svého záměru dosáhnout. Vegani mají často deficit vitamínů rozpustných v tucích, především D a K2, které jsou nezbytné pro správné ukládání vápníku v kostech a zubech. Vitamín K2 najdeme především ve fermentovaných potravinách, nejvíce ho obsahuje sójový sýr natto. S klesající kvalitou potravin se však nedostatek vitamínů a minerálů týká čím dál většího počtu lidí a je na místě suplementace přírodními doplňky stravy.

Potraviny posilující zuby:

• mořské řasy a zelené potraviny
• vývary z kostí, ryby, vnitřnosti
• máslo z krav krmených trávou

I když nás reklamy přesvědčují, že žvýkačky jsou spásou pro naše zuby, je dobré podívat se na jejich složení. Většina obsahuje jedovatý aspartam. Pokud toužíte po neutralizaci pH v ústech, lepší je rozžvýkat lístek šalvěje, dát si na jazyk kapku mátové esence nebo rozkousat tabletku chlorelly. Pokud je žvýkáte kvůli maskování špatného dechu, vězte, že ten je odrazem celkového zanesení organismu a je na místě začít s tím něco dělat.   

Psychosomatika – podívejme se jí na zoubek!

Podle tradiční čínské medicíny leží zuby na všech meridiánech, a jsou tak propojeny se vším, co se v těle na energetické úrovni děje. Vztah zubů a ostatních částí těla zkoumá somatotopie.  Postavení jednotlivých zubů má svou vypovídací hodnotu, stejně jako umístění kazu nebo vznik parodontózy. Jsou odrazem, s jakou radostí se zakusujeme do života a také, zda v životě něco musíme, můžeme nebo nemůžeme z(a)kousnout, či máme-li něčeho plné zuby.

Zubní kámen - „zkostnatělé“ názory a postoje
Skřípání zubů ve spánku - potlačená agresivita neprojevená do vědomí
Krvácející dásně - snadno nás něco zraní, nezvládnutá agrese
Předkus horní čelisti - bázlivost, potíže s uplatněním
Předkus spodní čelisti - strnulost, dogmatické jednání