Rád se pohybuji na hranici možností. S Jiřím “BJP“ Procházkou o jeho vnitřním světě

S českým MMA bijcem Jirkou “BJP“ Procházkou jsme letití kamarádi. Celý svět teď žije jeho střetem s americkým ranařem Dominickem Reyesem v Las Vegas. My jsme se ale v našem rozhovoru ponořili do mnohem intimnějších sfér. Jirka je totiž ve světě fighterů zcela specifický. Již pěknou řadu let se zabývá meditacemi, mentálními technikami, prací s energií a přemýšlí o základních duchovních principech. A všechno to pak dokáže úspěšně využít v boji. Kdysi byl klukem, který se rád rval. Dnes je to vědomý muž s nastavením samuraje. Jaký je Jirka uvnitř a co se od něj můžeme naučit? Dostaňte se mu s námi pod kůži! 

autor fotek: Oldřich Hrb

Na začátek se tě zeptám jednoduše: proč vlastně bojuješ? Co je tvou hlavní motivací, vítězství? 

Uf, to je otázka! (smích) V průběhu kariéry se totiž má motivace s věkem a narůstajícími zkušenostmi dost měnila… 

Na začátku jsem se chtěl prostě umět prát. Poté jsem toužil být nejlepší a zápasit s těmi nejlepšími, což pak přešlo v potřebu dosažení určitého stupně mistrovství v bojových uměních a vlastně ve všem, co dělám. 

Bojový sport, zvlášť MMA, totiž obsahuje nutnost ovládnout sebe sama. Během boje je potřeba umět libovolně manipulovat s vlastním tělem, a tudíž i se svojí psychikou – tak, aby sis dokázal toho druhého dokonale podrobit. To potom není jen záležitost těla.

Postupně se tak moje motivace přesouvala ze zábavy do určité formy umění a sebezdokonalování, což mě později zas vracelo k těm nejzákladnějším otázkám, kdy objevuješ sebe a původní principy. Řešíš otázky víry a přesvědčení. 

Láska, pohoda, sluníčko… A jdeš tam „zabít“ toho druhého. (smích)

Baví tě na tom ten proces poznávání?

Ano, poznávání a odhalování. Čím víc se dostávám pod slupku sám sobě, tím míň mám zájem dosahovat v tomhle lidském světě nějakého úspěchu. Už to pro mě neznamená skoro vůbec nic. Vítězství, výhra… Jdu zkrátka udělat svoji práci. To, co mám rád, čemu zasvěcuji čas. 

Jdu ukázat něco, s čím borci do těch zápasů nechodí, víš?

A ještě k té motivaci – je tu vlastně ještě jedna věc, co mě hodně žene dopředu. My, coby lidstvo, jsme jako jeden organismus. Pohybujeme se společně. Abychom se mohli učit, musí vždy jednotlivé segmenty přinést nějaké zlepšení – ukázat něco dokonalejšího, než tu bylo. Pak i zbytek zjistí, že to vlastně jde. Postupně se to posouvá až k dokonalosti. Zde vím, že mám, co nabídnout. Rád se pohybuji na hranici možností. 

Vím, že jsou ti blízké alternativní směry pohybového rozvoje, které učí například Ido Portal a jemu podobní učitelé. Kde bereš inspiraci k pohybovému zdokonalování?

Hodně mě zaujalo taj-či, kung-fu a Šaolin. Když jsem opustil konvenční pohybové systémy a a začal pracovat s nabíráním energie z vlastního středu / ze země, zjistil jsem, že dělám podobné pohyby, jaké mají šaolinští mistři. 

Pustíš tam zkrátka svoji intuici a jde to samo od sebe. Stále se s tím učím pracovat. 

Také zkoumám různé formy energetického náboje. Když se dostáváš do hloubek energií, které jsi zatím nepoznal, je to zajímavé. Občas mi to dá pěkně „pokouřit“. (smích) Sáhneš na svůj energetický zdroj, ze kterého můžeš jít buď k plusu, nebo mínusu – tedy do pozitivní nebo negativní energie. A jistým druhem dýchání tento náboj dokážeš rozvádět do těla a využít k akci.

Nikdy se s tím ale nesmíš úplně ztotožnit. V bojových uměních je alfou a omegou zůstat vždy nestranný, v nadhledu – v takzvané pozici pozorovatele. 

Jsou kromě fyzického cvičení součástí tvého dne i nějaké mentální techniky? Ladíš si mysl nebo medituješ?

Absolutním základem je práce se soustředěností. Je to o umění vědomě ztišit mysl a dosáhnout bodu ticha. Žádná představivost, obraz ani zvuk. 

Učíš se koncentrovat do jednoho bodu, který si pak můžeš vložit do energetického pole vlastního těla. Pomocí dechu pak bereš z břicha – tam, kde sídlí energie a náboj pozitivity či negativity. Takto čerpáš z vlastních zdrojů. 

Celé to je o nácviku vnímání těla, o tréninku tažení energie z vlastního středu a umění využít ji pro čin, který chceš. Všechno, co máš v sobě, se učíš vložit do nějaké funkce.

Mohl bys to ještě víc prakticky vyložit pro ty, kteří by to chtěli využít?

Jednou z možností je jednoduchá technika s názvem Srdce růže, popsaná v knize Mnich, který prodal svoje Ferrari. 

Představíš si před sebou jeden bod a pomocí mysli na něj zaměříš koncentraci. Podle toho, jak se ti bude dařit, postupně vytěsňuješ mysl. Nejde to hned, ale den za dnem stlačuješ svůj úhel pozornosti na ten jediný bod, aniž by tvoje mysl začala těkat a všímat si něčeho jiného. 

Tímhle se učíš svoji mysl disciplinovat.

Ví se o tobě, že máš rád otužování. Proč se otužuješ?

Hlavním důvodem je pro mě zrychlení regenerace a zvýšení účinku fyziologických procesů. 

Další zajímavá věc je diskomfort, který tě nutí pracovat s myslí a soustředěností. Super na tom je, že ve chvíli, kdy se ocitneš ve studené vodě, jsi hozen do módu přežití a nemáš moc na výběr. Musíš zapnout na plné obrátky a vnímat jen dech a prostor. Zkrátka přežít.

Dalo by se to přirovnat k pocitům v ringu?

Ano, tam je to také o určité práci s myslí. Je naprosto nutné odstředit vnímání nepohodlí. Protože člověk, který svoji pozornost upne na diskomfort, už si automaticky vybírá konec. Kdyby takový člověk spadl do studené vody a měl před sebou otázku přežití, už by to v podstatě vzdal. 

Když si udržuješ čisté vědomí vnitřního pozorovatele a před tebou stojí volba, vždy se přikloníš k vítězství, činu nebo přežití. Zkrátka se nesmíš poddat nánosům mysli, protože tvůj instinkt půjde přirozeně směrem k životu, růstu a přežití. To je samotná podstata života.

Kdysi jsi šokoval tím, že sis nechal vetřít do očí chilli. Je to, o čem jsi právě mluvil, zároveň důvodem, proč je bolest součástí tohoto sportu?

Ovšem. Dobrovolným nekomfortem se vlastně učíš rozšířit si obzor vnímání, až tu bolest úplně rozpustíš. Důležité je, že ji sice zakusíš, ale umíš si zvětšit prostor, kde se cítíš dobře. Z pocitu bolesti se postupně vytrácí něco, k čemu bys měl upírat pozornost. 

Řekneš si: „OK, je to bolest,“ ale dokážeš ji hodit za hlavu a už si jí nevšímáš. Tím pádem z ní můžeš udělat něco, co úplně přestane existovat. 

Vlastně se ti mohou dít různé věci. Ty se ale s nimi díky koncentraci přestaneš ztotožňovat. Dokážeš je odsouvat stranou nebo je necháš  sebou jen proplout. A takhle se dá pracovat nejen s bolestí, ale třeba i s negativními myšlenkami nebo se zaběhnutými vzorci, které má člověk za roky v sobě nanesené. Chce to však práci a opakování.

Byl jsi také ve tmě. Jaké to bylo a co jsi tam prožil? 

Bylo to zrovna v době, kdy jsem si potřeboval zčeřit mysl a pozvednout vědomí. 

No a jaké to je… Ve tmě prostě jenom JSI. Přebýváš na jednom místě a musíš se s tím nějak srovnat. 

Po chvíli si mysl vyčistíš natolik, že vyřešíš problémy, se kterými jsi přišel. Přestaneš myslet a začneš vědět. Otázky, které sis před tím kladl, máš zvládnuté po pár meditacích. Všechno je jasné a v pohodě. Říkáš si: „Ale co teď, teď tady budu jen tak sedět?“ 

Tak jsem se nejprve snažil zabavit. Vytvořil jsem si dokonce systém, jak jdou dny po sobě, což se mi ale přestalo dařit. Po nějaké době máš totiž pocit, že už tam jenom marníš čas. Byť bys byl sebeosvícenejěší, myslíš si, že už tam nemáš sedět. Že máš jít a konat. 

To je ale zase jen zkouška. Máš jít „za ni“ a najít si další cestu k pochopení. A když se tím vším prokoušeš, tak opravdu konečně VÍŠ. A to je TO ONO, čeho se máš držet a už to v sobě nezkreslovat.

Co ten zájem o tebe ze všech stran? Jsi mediální hvězda. Změnilo tě to?

Abych to dokázal snášet, musel jsem si zpracovat sebepojetí. A tak to beru jen jako určitou roli. Vím, že to ve skutečnosti nejsem já, ale jen můj vytvořený obraz. Vlastně na to, dalo by se říct, tak trochu cíleně „kašlu“. (smích) A takhle k tomu přistupuji, protože se nechci začít brát příliš vážně. 

Když začneš růst, v médiích se z tebe často stane „někdo“. A když už jsi „někdo“ a máš „něco“, tak to můžeš zase obratem ztratit a být z toho pěkně nešťastný. Protože jsi k tomu přilnul, zalíbilo se ti to a zvykl sis, jak žiješ.

To mi připomíná onu „pozici pozorovatele“, o které jsi před chvílí mluvil…

Nejlepší je umět se z té identity podívat nazpět. Ve skutečnosti máš zůstat především opravdový, ať jsi kdekoliv. Je to taková hra ega. 

Jak se díváš ty sám na možnost, kdybys nevyhrál, pokazila se ti kariéra nebo celá tahle hra skončila?

Jedna věc je umět přijímat nevyhnutelné. Druhá věc je ta, že se s tím teď nechci ztotožňovat. Aktuálně se sebou pracuji takovým způsobem, že tuhle otázku nechávám jen prolétnout. Můj výběr je jasný! Veškeré mé činnosti se týkají jediného cíle. Tím je VÍTĚZSTVÍ a výkon, který chci během cesty k němu v sobě cítit. 

Já se snažím k věcem stavět pozitivně. Kdysi jsem si dal vnitřní přísahu, nastavil si  konstruktivní paradigma. Protože když něčeho chceš dosáhnout, konstantně pozitivní a střídmé myšlení tě k tomu dovede. Je potřeba vědomě se zaměřovat jen na určité myšlenky a činy.

Jak pečuješ o svoje tělo, když pomineme duchovní stránku? Jak to máš se stravou a výživou?

Stále na to přicházím. Ale vím, že bych dokázal nejíst vůbec nic, akorát bych byl potom takový vysoký „kostroun“. (smích) Ale stejně k tomu postupně směřuji. Začal jsem například čím dál víc omezovat maso.

A jaký je tvůj důvod?

Čistota. Čisté tělo, čisté vědomí, čistá mysl. A to nejen kvůli sportu, ale celkově. Chceš se zkrátka cítit celkově čistě. 

Užíváš nějaké doplňky stravy?

Před silovým tréninkem si dávám cordyceps. Prý ho používali čínští siloví trojbojaři, protože se jim hodně zvýšila fyzická síla. V Číně mají tyto houby velkou tradici a také já musím z vlastní zkušenosti říct, že jsou super.

Na energii jsou skvělé také kakaové boby. Vezmeš si tři čtyři, rozkoušeš a jedeš. 

Zajímavé je CBD, to si ale musím dávat jenom na spánek. Já po CBD nemůžu fungovat. Natolik cítím jemné nervy kolem těla, až se dostávám k energetickému poli kolem nohou, rukou a všude kolem sebe, jako bych cítil svůj nehmotný obal. Musím si pak lehnout a spíš jenom vnímat.

Největším favoritem je guarana, neznám nic lepšího. Guarana ti vytvoří příjemný stav čisté mysli a bdělosti, ve které chceš tvořit. Tvoje motivace a inspirace tě prodchne a vše je možné. Vidíš při tom možnosti různých voleb a jenom si vybíráš, kam se vrhneš a kde tě to podpoří. 

Jirko, děkuji za rozhovor a přeji ti s celým týmem Vitalvibe další a další vítězství!

V roce 2022 vznikl ve spolupráci s Jiřím procházkou Vitalvibe produkt Ritual Cacao. Jedná se o směs 100% peruánského kakaa, koření a hub nejvyšší kvality ve 3 funkčních variantách: Simple, Calm a Boost. Jirka sám pomáhal ladit koncepci nápoje tak, aby seděla na míru jeho potřebám. 

***

Byl pro vás tento článek inspirující? Tak se o něj podělte se svými přáteli na sociálních sítích.